Jantar

Jantar je fosilní pryskyřice nejstarších druhů jedlí a borovic. Vznik jantaru je datován až do doby před 230 miliony let. Bylo identifikováno přes jeden tisíc živočichů a různých typů rostlin obsažených v jantaru. Proto je někdy jantar nazýván „oknem do minulosti“. Nejbohatší naleziště jantaru jsou na pobřeží Baltského moře na území Polska a Ruska. Významnou těžbu jantaru má i Dominikánská republika a Mexiko. Jantar o stáří 100 milionů let se těží v asijském Myanmaru (Burma). Nejvíce je ceněn baltský jantar. Pokud obsahuje hmyz nebo kousky rostlin, je jeho cena mnohonásobně vyšší. Mladším „příbuzným“ jantaru je kopal, který je také fosilizovanou pryskyřicí, ale jeho stáří nedosahuje ani 1 milion let a je ještě měkčí než jantar.

Vlastnosti jantaru

Vzhledem ke svému organickému původu je jantar velmi měkký (2 – 2,5 stupně Mohsovy škály). V přírodě se vyskytuje v mnoha barvách – medově žluté, světle žluté, hnědé až načervenalé. Více je ceněn průsvitný jantar, než neprůhledný. Jantar může časem oxydací ztmavnout. Zřídka je jantar fluorescentní a potom je jeho barva pod UV světlem výrazně modrá. Tuto vlastnost mají některé nálezy jantaru z Dominikánské republiky. Jantar je překvapivě lehký, jeho specifická hmotnost je nižší než slané vody, takže v mořské vodě plave na povrchu. Lehkost jantaru je výhodná pro výrobu šperků, protože umožňují i poměrně větší velikost.

Opracování jantaru

Jantar se zasazuje do šperků zpravidla jako leštěný. U vyleštěného jantaru je obvyklé, že jeho tvar je nepravidelný a vychází z tvaru surového jantaru. Fazetové broušení se u jantaru nepoužívá. Do šperků se zasazují i částečně opracované kameny se zbytky surového povrchu. Oblíbená je kombinace jantarových kamenů s kůží ke zdůraznění rustikálního charakteru šperku. Měkkost jantaru se využívá pro řezbu figurek. Krása jantaru inspirovala v minulosti k vytvoření jantarové komnaty. Na celoplošné nástěnné řezby bylo použito 6 tun jantaru. Jantarová komnata byla v roce 1716 věnována ruskému caru Petru Velikému německým císařem Fridrichem Vilémem I. Jantarová komnata byla ozdobou Carského Sela poblíž Sant Peterburgu více než 200 let, ale v průběhu druhé světové války se beze stopy ztratila. Podle dochovaných fotografií byla koncem 20. století zhotovena její replika.

Péče o šperky s jantarem

Jantarové šperky je třeba chránit před stykem s chemickými látkami, včetně parfémů a laku na vlasy. Měkkost jantaru znamená také jeho snadné odření a poškrábání, proto je třeba vyhýbat se zejména u prstenů styku s drsnými předměty. Zásadní je ochrana před teplem a ohněm, protože bod tání jantaru je 278 ºC a je také hořlavý. Při čištění stříbra s jantarem nikdy nepoužívejte chemické roztoky na stříbro, protože se jimi jantar nezvratně poškodí – zmatovatí, změní barvu a povrchově se poleptá. Stříbrné šperky s jantarem leštěte pouze suchým bavlněným hadříkem.